Rekapitulace roku 2013

Do nového roku jsem vstoupil, dalo by se to tak říci v poklidu, tehdy s expřítelkyní. Bydlel jsem sám v garsonce a chodil do práce do fabriky. S tehdejší přítelkyní jsme se scházeli poměrně často. V té době už jsem věděl, že jsem transsexuál, dokonce jsem znal jednu MtF osobně. Bylo to zvláštní období, které jsem nedokázal pojmenovat, cítil jsem se jako kluk, ale pro ostatní jsem byl lesbičkou klučičího typu. Neměl jsem odvahu to říci tehdejší přítelkyni, a tak jsem mlčel. Potají jsem měl založený profil (mužský), pod kterým jsem si psal jak s tou známou, tak s dalšími lidmi. Byl to sice jen virtuální svět, ale mě to nevadilo, aspoň někde jsem mohl být plně sám sebou. V únoru jsem se dohodl s tehdejší přítelkyní, že budeme společně bydlet. A tak jsme se zkraje února odstěhovali do společného bytu ve stejném městě. Myslel jsem si, že jsem udělal dobře, ale když nad tím dneska přemýšlím, nemám slov. Byl jsem tak naivní a slepý, že jsem neviděl nevěru a další věci, zase jsem žil jako tajemný duch, nedokázal jsem se více o transsexualitě bavit, když už jsem konečně sebral odvahu, tak mi zase spadl hřebínek. Opět jsem to nikam nedotáhl a žil zase roli té lesbičky. Ten kluk ve mě se byl čím dál více a chtěl ven, nevěděl jsem, co mám dělat, jak se zachovat, kamarádka mi radila, abych navštívil sexuologa, že mi pomůže, ale já jsem se toho strašně bál. Nevím, zda jsem se více bál okolí a nebo sám sebe. Ke své tehdejší přítelkyni jsem cítil cit, ale zároveň jsem cítil prázdno, nevycházeli jsme spolu tak, jak by jsme chtěli, měl jsem silné deprese a stavy, že můj život nemá žádný smysl. Začal jsem hledat něco, co by mě naplnilo, když můj vztah s přítelkyní nefungoval jak bych chtěl. Nehledal jsem sex na jednu noc a ani milenku, chtěl jsem něco jiného, a tak jsem koukal po inzerátech a na pár jsem odpověděl, ozvala se mi jedna 35 letá celkem příjemná žena, začali jsme si psát nejdříve na mailu, pak jsme si vyměnili skype kontakty. Naše psaní bylo zajímavé, dlouhé a pěkné, měl jsem zase chuť do života. Sice to bylo už skoro jak nevěra, i když jsem nic špatného nedělal, jen jsem si psal. Ale nevydržel jsem, abych jí nepoznal osobně, tak jsme se sešli u ní doma, byl jsem tam dlouho a bylo mi moc fajn a nakonec jsem jel domů. Blížila se má oslava narozenin a já se těšil, že se sejdu s lidmi, co mám rád, zároveň to byl i srazík místnosti z chatu. Na oslavu dojela další kamarádka MtF, která už je 5 let po operacích, moc rád jsem jí poznal osobně. Dojela i známá co dělá v zahraničí, dále známý z Písku a moji kamarádi z tehdejšího bydliště. Na oslavě jsem se dobře bavil, slušně a v rámci mezí společensky unavil, ale špatně mi nebylo. Po návratu domů, což bylo nad ránem, jsem lehnul a spal jak nemluvně. Žil jsem s jednou ženou a s druhou si psal a stýkal se, byl jsem v tom zamotaný. Po oslavě jsem se dozvěděl o další nevěře mé tehdejší přítelkyně, a to mě sebralo. Byl konec března a já přemýšlel nad sebou samotným, vztahem s tehdejší přítelkyní a další slečnou. Nakonec jsem vztah s tehdejší přítelkyní ukončil a odešel bydlet k rodičům. Jednu jsem nechtěl já a druhá nechtěla. Rozhodl jsem se, že raději budu sám a že nebudu nikoho hledat na vztah. Vydržel jsem to do května, nedokázal jsem být sám, ale zase jsem se opět bál zklamání. Nedalo mi to a napsal jsem inzerát ještě pod ženským jménem inzerát, že hledám ženu na vztah, i když jsem věděl, že jsem kluk, tak jsem to do inzerátu nenapsal. Ale říkal jsem si, že to řeknu té pravé. Inzerát jsem podal na sociální síti, napsaly mi nějaké slečny, ale nebylo to nic pro mě. Stále jsem čekal, že se ozve nějaká, která to se mnou bude myslet vážně a vezme mě takového, jaký jsem skutečně. Nebylo jednoduché se vydávat za ženu, když jsem jí nebyl. Už jsem byl i chvilkama zoufalý a chtěl jsem profily na sociálních sítích smazat a schovat se, ale najednou jako by se stal zázrak. Uviděl jsem inzerát, musel jsem odepsat, i když jsem se bál věkového rozdílu, dálky. Neumím říci, čím mě ta slečna zaujala, mimochodem, je to má současná přítelkyně. Nevěřil jsem, že odepíše, ale odpověď byla brzká a pozitivní, začali jsme si psát, později jsme vyměnili čísla, já se zamiloval, ale tak, jak nikdy. Po 3 týdnech psaní, volání nadešel den, kdy jsme se viděli poprvé a já si byl jistý, že s ní chci být, po dvou dnech jsem doma sbalil a odešel s ní do Kladna. Ani sám nevím, jak a kde jsem sebral tu odvahu a řekl jsem jí, kdo jsem a ona to vzala skvěle a já se konečně cítil být sám sebou, bavila se se mnou jako s chlapem, i tak jednala, prostě něco úžasného. V červenu nastal ten okamžik, kdy jsem všem svým přátelům, známým napsal, kdo jsem a aby se mnou i tak jednali, změnil jsem ženské nicky na mužské a konečně mohl žít naplno, byla to asi ta největší úleva v životě. Co jsem se zabydlel, začal jsem hledat práci, kterou jsem k mému údivu sehnal docela brzo díky jedné známé. Dělám v současné době. Léto uteklo po boku mé přítelkyně a její úžasné rodiny jak voda. V srpnu jsem se dostal do skupinky mezi FtM kluky a začal sbírat informace a v září jsem dostal kontakt na doktorku Fifkovou a objednal se k ní, dostal jsem termín na říjen a byl jsem hrozně šťastný. První sezení u Fifkové bylo moc fajn, je to úžasná, milá a profesionální žena, byl jsem nadšený, dostal jsem doporučenku na psychologické vyšetření, kam jsem se objednal hned, co jsem šel od doktorky a měl jsem obrovské štěstí, objednal mě ještě na říjen. Měl jsem radost ze svého prvního kroku. Pan doktor Weiss byl fajn, popovídali jsme si a hned jsem věděl, že mám potvrzenou diagnózu. Na další návštěvě doktorky Fifkové jsem dostal papír na matriku na neutrální jméno. Paní doktorka měla už výsledky od Weisse a ještě jsem dostal papír na endokrinologii, abych se objednal, že jsou dlouhé čekací doby. Hned jsem v listopadu s přítelkyní vyrazil směr jih a došel na matriku vyřídit jméno, šlo to až na malé drobnosti dobře. Do týdne mi přišlo poštou schválení neutrálního jména. Na endokrinologii jsem se objednal a dostal termín na začátek února. Což bylo super. A další návštěva u Hanky byla rychlá, dostal jsem papír na internu a a dobrou zprávu, že začnu v únoru s hormony, když si v lednu zařídím internu, tak jsem se se tam hned objednal. Odpoledne jsem šel na vánoční besídku, která byla úžasná, poznal jsem pár nových lidiček a domů dojel až večer. Byl jsem naplněn obrovskou pozitivní energií z vánoční besídky, protože jsem tam poznal mnoho úžasných lidí, s některými jsem si psal po písmenkách a měl tu čest je poznat osobně a jsem za to rád. V práci jsem chytl směny na Vánoce, a tak jsme se dohodli, že Štědrý den oslavíme odpoledne, což je u přítelkyně rodiny běžné. Bál jsem se Vánoc jako každý rok, byl jsem z nich nesvůj a nějak jsem se snažil dělat, že je to den jako každý jiný. S přítelkyní jsme koupili dárky pro její mamku, tetu, dcerku. Na Štědrý den jsme se probrali déle, skoro kolem poledne, zkoukl jsem pohádky v televizi a odpočíval. Odpoledne jsme zabalili dárky, které jsme vezli k přítelkyni mamce, dojeli jsme tam po 16. hodině. Chvilku jsme seděli, poslouchali koledy a byla tam příjemná, klidná a pohodová atmosféra, jen já byl stále nervózní. Nakonec jsme se dali do dárků, rozdávala je přítelkyně dcerka, která dala dárky nejdříve mě a přítelkyni a její babičce, svoje si nechala na konec. Obrovské překvapení bylo, když jsem dostal dáreček s nápisem „tatínek“, dále jsme dostali společný dárek s miláčkem a bylo to moc fajn. Nestihl jsem uniknout ani fotoaparátu. Po rozdání dárečků se pomalu chystalo na večeři, která byla mimochodem výborná. Chvilku jsme ještě poseděli, a pak jsme museli jet, protože jsem musel do práce na noční. Zakončení tohoto roku strávíme spolu s přítelkyní v pohodlí domova